Zde najdete články z oblasti práva cenných papírů.
Rizika investic do korporátních dluhopisů jsou nemalá. Na své peněžence to již pocítila řada majitelů dluhopisů. U retailových investorů - spotřebitelů - se k tomu přidává jeden specifický problém, který souvisí s rozhodčím řízením.
Cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání CP nelze bez této listiny uplatnit ani převést. Stručná definice není českým vynálezem, a není ani nějakým novým převratným řešením. Důvodová zpráva férově přiznává inspiraci Švýcarskem. Z § 514 lze dovodit tyto znaky cenného papíru: - 1) Listina,- 2) v níž je „zaneseno“ (zvěcněno)- 3) soukromé majetkové právo tak, že 4) toto právo již nelze bez listiny uplatnit/převést.
Studenti se někdy na semináři (už teď se mi stýská) rozjedou tak, že pokládají dotazy ztřeštěné, nepravděpodobné a navýsost „nepraktické“. To je v pořádku, seminář takové koření vždy oživí. Navíc bývá dobré své závěry testovat na méně komfortních hraničních případech.
In the Central European countries, a surety for a bill of exchange has been a frequent and - of course, only for creditors - attractive instrument of securing the relationship relating to bills of exchange. In the past, people did not make use of this instrument so frequently as nowadays, using more often the surety effects of other declarations on bills of exchange. Paradoxically, they did so because of the features for which surety is so attractive nowadays.
Mezi nezpochybňovaná dogmata směnečného práva patří striktně objektivní postup při výkladu (textu) směnky. Obsah směnečného závazku se odvozuje od textu zachyceného na listině a okolnosti, které leží mimo ni, v zásadě nehrají či nemají hrát roli. Zjednodušeně viděno tedy platí, že co není ve směnce, není z pohledu čistě směnečných práv na světě: quod non est in cambio non est in mundo. Rozhoduje proto typický a obvyklý smysl směnečného prohlášení, nikoliv záměry a cíle účastníků nebo jejich ujednané „privátní kódy“.